Jižní Morava

Jižní Morava se rozkládá v jihovýchodní části České republiky. Pomezí Čech a Moravy je tvořeno na západě Českomoravskou vrchovinou, známou též jako Vysočina. Pomyslnou hranici jižní Moravy tvoří z části Drahanská vrchovina a na východě Bílé Karpaty; jižní hranice s Rakouskem probíhá kolem řeky Dyje. Tato oblast se rozprostírá převážně v úrodných úvalech kolem řek a díky tomu patří k místům s nejstarší historií u nás. 

Moravské dějiny sahají do nejvzdálenějších časů paleolitických lovců. Zdejší oblasti se nevyhnuli mj. Keltové, Germáni či Římané. Na březích a v úvalech velkých řek, zejména v dolním Pomoraví a Podyjí, zakládali své osady Slované, do jejichž čela se v 7. století postavil franský kupec Sámo, který založil kmenový svaz – Sámovu říši. V raném středověku (v 9. století) se právě na Moravě vytvořily díky úrodným nivám podél řek Dyje, Svratky a Moravy předpoklady pro vznik Velkomoravské říše – prvního státu na našem území. Velká Morava je doložena mnohými sídlišti. V této době nastal rozkvět hmotné i duchovní kultury, s příchodem soluňských bratrů Konstantina a Metoděje (kolem roku 864) se začalo šířit křesťanství. Po zániku Velkomoravské říše (před rokem 908) se Morava postupně začleňovala do vznikajícího českého státu a Moravské markrabství se stalo jeho svébytnou součástí. Přirozená centra jižní Moravy se od středověku formovala kolem měst Brna, Znojma a Zlína, která si uchovala svůj kulturně-politický význam dodnes.

Bohatá historie jižní Moravy je doložena celou řadou památek z nejrůznějších období jejího vývoje. Stopy pravěku nalezneme v několika lokalitách – nejznámější z nich je v Dolních Věstonicích. V okolí Mušova jsou pozůstatky mohutného římského opevnění z doby markomanských válek. Velká Morava je doložena zbytky hradišť a rotundami. Středověk reprezentují početné stavby v románském a gotickém slohu, ať jsou to kláštery, kostely nebo hrady a jejich zříceniny. Renesance – přebírající zajímavým způsobem impulsy z Itálie – našla zalíbení v budování zámků (Bučovice, Náměšť nad Oslavou), výrazně se zapsala i do podoby měst (Telč, Slavonice). Mnoho památek církevní i světské architektury zde zanechalo baroko (Kroměříž, Jaroměřice nad Rokytnou, Valtice), které pronikalo na Moravu prostřednictvím alpských zemí. Klenoty moderní architektury najdeme např. v Brně (funkcionalistická vila Tugendhat) nebo ve Zlíně.

Jižní Morava patří k zemědělsky nejpříhodnějším a také nejúrodnějším oblastem České republiky, kde se daří zejména pěstování vinné révy, zeleniny, ovoce, pšenice či ječmene. Příhodné podmínky Dunajovických vrchů přispěly k existenci mnohých botanických rarit (národní přírodní rezervace). Od 15. století byla moravská krajina měněna budováním rybničních soustav. Zvláštní pozici v ní zaujímají lednické rybníky, které řadíme mezi nejstarší a které zároveň vytvářejí podmínky pro nejvýznamnější ornitologickou lokalitu v republice. Největší moravský rybník – Nesyt – má plochu 315 ha. Z 16. století pochází pohořelická rybniční soustava. Výrazně mladšího původu jsou moravské přehrady.

K zvláštnostem moravské přírody patří slaniska, která nalezneme v rezervacích Plácky u Velkých Němčic, v Dobrém Poli, Novosedlech či u Nesytu. Geologickou raritou jsou ledové sluje s lokálním výskytem chladnomilných druhů rostlin a živočichů. Mimořádné přírodovědné hodnoty dosahuje Národní park Podyjí, jehož nejvyšším bodem je Býčí hora u Vranova nad Dyjí a dále Pálava s nejvyšším vrchem Děvín. Z turisticky nejnavštěvovanějších oblastí můžeme zmínit např. Moravský kras s jeho jeskynními labyrinty. Nejznámější propastí je Macocha s podzemní řekou Punkvou.